Proč počet účtů a fondů neříká nic o tom, jak jste diverzifikovaní.
Pan Petr (jméno záměrně neuvádíme celé) se považoval za konzervativního a dobře diverzifikovaného investora. Neměl jednu firmu ani jeden byt. Majetek měl rozdělený mezi několik bank, fondů, nemovitostí a vlastní podnikání.
Když jsme položky sepsali, vypadalo to takhle:
- Rodinný dům: přibližně 15 milionů korun
- Čtyři investiční byty: 28 milionů
- Spořicí účty a termínované vklady: 12 milionů
- České dluhopisové a realitní fondy: 8 milionů
- Podíl v menší české firmě: 5 milionů
Celkem zhruba 68 milionů korun rozložených do mnoha položek. Účty u tří bank, několik fondů, čtyři nájemní byty, podíl ve firmě. Petr měl pocit, že problém jedné investice nemůže ohrozit celek.
Mnoho položek, jedno riziko
Když jsme se na majetek podívali podle skutečných zdrojů rizika, obrázek se změnil.
Dům i všechny byty stály v České republice. Nájemné chodilo v korunách a záviselo na české ekonomice, legislativě a domácím realitním trhu. Hotovost ležela výhradně v českých bankách a v koruně. Dluhopisové fondy nakupovaly hlavně české emitenty. Realitní fondy vlastnily nemovitosti v Česku nebo sousedních zemích. A hodnota firmy stála na domácí ekonomice, českých zákaznících a místní legislativě.
Petr měl mnoho položek. Většina z nich ale reagovala na stejná rizika.
Pokles české ekonomiky by naráz zasáhl nájemníky, ceny nemovitostí, firemní zakázky i kvalitu domácích dluhopisů. Výrazné oslabení koruny by snížilo jeho kupní sílu vůči zahraničí. Změna daňových nebo nájemních pravidel by ovlivnila několik částí majetku najednou.
Skutečnou diverzifikaci nepoznáte podle počtu účtů, fondů a nemovitostí. Poznáte ji podle toho, na čem jejich hodnota ve skutečnosti závisí.
Mapa rizik místo seznamu aktiv
V rámci strategie Wealth Protector jsme vytvořili mapu hlavních rizik. Posuzovali jsme geografii, měny, typy aktiv, likviditu, správce, banky, protistrany, právní prostředí a závislost na Petrově osobním příjmu.
Cílem nebylo odvézt majetek z Česka ani předstírat, že zahraniční investice riziko nenesou.
Cílem bylo, aby žádná jednotlivá země, měna, banka, správce nebo druh aktiva nerozhodovaly o budoucnosti celého majetku.
Co jsme změnili
Rodinný dům samozřejmě zůstal. U investičních bytů jsme jednotlivě posoudili výnos, stav, lokalitu a potenciál. Dva kvalitní zůstaly, u dalších dvou jsme připravili plán postupného prodeje. Jejich čistý výnos neodpovídal kapitálu, který v nich vázl. Zbylé byty jsme převzali do správy.
Hotovost jsme rozdělili podle účelu. Část zůstala v korunách jako provozní rezerva a na plánované výdaje. Zbytek jsme postupně investovali napříč měnami a světovými ekonomikami.
Původní fondy jsme hodnotili nejen podle historického výnosu, ale i podle toho, co skutečně vlastní, kolik stojí, kdo je spravuje a jak se překrývají s ostatním majetkem. Některé zůstaly, jiné jsme nahradili.
Nové portfolio jsme rozdělili mezi globální akcie, kvalitní dluhopisovou složku, likvidní rezervy a ochranná aktiva. Použili jsme více nezávislých investičních společností. Majetek neleží u jediné instituce.
Důležitá byla i měnová diverzifikace. Nešlo o spekulaci, jestli bude silnější koruna, euro nebo dolar. Naopak. Nechtěli jsme Petrovu budoucnost postavit na nutnosti správně tipnout vítěznou měnu.
Co si z toho vzít
Petr si postupně uvědomil, že být českým občanem s korunovými výdaji neznamená mít celý majetek závislý jen na České republice. Jeho život už byl přirozeně koncentrovaný v Česku: dům, firma, nemovitosti, rodina, budoucí výdaje. Finanční portfolio nemělo tuhle koncentraci kopírovat. Mělo ji vyvažovat.
Výsledkem není portfolio, které nemůže klesnout. Takové neexistuje. Výsledkem je majetek, kde problém jedné banky, měny, správce, realitního trhu nebo ekonomiky nemá sílu poškodit celek.
Před spoluprací měl Petr majetek rozdělený na mnoho míst. Až po změně byl skutečně diverzifikovaný.
Počet investic není měřítkem bezpečí. Rozhoduje, kolik nezávislých rizik za nimi skutečně stojí.
