Příběh klientky, která nepotřebovala vybírat fondy. Potřebovala zpátky kontrolu.
Paní Jana (jméno záměrně neuvádíme celé) se na nás obrátila krátce po rozvodu. Po víc než dvaceti letech manželství pro ni neskončil jen vztah. Skončil celý dosavadní způsob života.
Dvě desetiletí se starala o rodinu, domácnost a dvě děti. Manžel mezitím vybudoval firmu a řešil prakticky všechna finanční rozhodnutí. Jana věděla, že se rodině daří. Nikdy ale neměla důvod zjišťovat, kde peníze leží, jak jsou investované a kolik jejich život vlastně stojí.
Zvenčí komfort, uvnitř nejistota
Z rozvodového vyrovnání získala byt za přibližně 14 milionů korun a 22 milionů v hotovosti. Vlastní bydlení, výrazná rezerva, žádné dluhy. Zvenčí situace, kterou by jí mnozí záviděli.
Ona sama se bezpečně necítila.
Nebála se, že má málo. Bála se, že udělá jedno špatné rozhodnutí a přijde o majetek, který jí má zajistit klid na zbytek života. Nevěděla, kolik si může dovolit utrácet, jestli bude muset znovu pracovat, jak podpořit děti a jak dlouho jí peníze vydrží.
Banka začala u fondů. My u výdajů
Banka jí přidělila privátního bankéře a připravila investiční návrh. Prezentace vypadala profesionálně. Velmi rychle se ale mluvilo o konkrétních fondech, očekávaném výnosu a částce, kterou má zainvestovat.
Jana ale nebyla ve fázi, kdy potřebuje vybírat fondy. Potřebovala znovu získat kontrolu nad vlastním životem.
Na první schůzce jsme proto portfolio vůbec neřešili. Prošli jsme, jak dnes žije, kolik ji stojí domácnost, jaké výdaje ji čekají v dalších letech a co pro ni finanční jistota vlastně znamená.
Běžné výdaje vycházely na zhruba 95 000 korun měsíčně. K tomu chtěla počítat s pravidelným cestováním, podporou dětí při studiu a rezervou na větší opravy bytu. Možnost částečně se vrátit k práci si chtěla nechat otevřenou. Na pracovním příjmu ale nechtěla být závislá.
Tři části místo jednoho portfolia
Postavili jsme dlouhodobý finanční plán. Nešlo jen o to, kolik může portfolio vydělat. Potřebovali jsme vědět, jakou rentu unese, jak poroste s inflací a co se stane, když se trhům nebude dařit.
Část peněz jsme oddělili jako okamžitě dostupnou rezervu. Jejím úkolem nebylo vydělávat. Měla dát Janě čas. Nemusela investovat všechno během pár týdnů jen proto, že jí peníze ležely na účtu.
Další část jsme vyčlenili na předvídatelné výdaje příštích let: pomoc dětem, rekonstrukci bytu a rezervu pro případ, že se její situace znovu změní.
Teprve zbytek šel do dlouhodobého investování. Portfolio jsme nepostavili na jedné bance, jedné investiční společnosti ani jedné měně. Rozdělili jsme ho mezi více druhů aktiv, regionů a měn. Nemělo honit nejvyšší výnos. Mělo dlouhodobě chránit kupní sílu a vytvářet pravidelný příjem.
Aby nevyměnila jednu závislost za druhou
Každou část plánu jsme Janě vysvětlili tak, aby věděla, proč ji v portfoliu má, jaké riziko nese a co od ní může čekat.
Nechtěli jsme, aby závislost na bývalém manželovi vyměnila za závislost na poradci.
Cílem bylo, aby svému majetku rozuměla natolik, že se dokáže správně rozhodovat, a zároveň měla vedle sebe někoho, kdo ji provede situacemi, které řešit nechce.
S právníkem jsme ošetřili i nenadálé události: uspořádání důležitých dokumentů, kdo za ni bude jednat při dlouhodobé nemoci a jak jednou majetek přejde na děti.
Co si z toho vzít
Po několika měsících z Jany nebyla investiční expertka. To ani nebyl cíl. Řekla nám ale něco důležitějšího:
„Poprvé v životě vím, kolik mám, co si mohu dovolit a proč jsou peníze rozdělené právě takhle.“
Největším výsledkem spolupráce nebylo portfolio. Byla jím obnovená finanční samostatnost.
Vysoké vyrovnání samo o sobě jistotu nepřináší. Přináší jen majetek. Jistotu vytváří až plán, který majetek propojí s reálným životem.
